close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vytvořené talenty klubu talentů

11. ledna 2010 v 14:57 |  Mimo

J. Jirovský - Moje onemocnění

1. Úvod
Každý může být nemocen, zraněn a ještě jinak... ale mě se to nějak ta nemoc prodlužuje, nějak se mi drží, a už se mi stýská po škole. Koukám se z okna na tu hezkou bílou parádu, něco jako zimní radovánky. Jenomže zatím nikde jinde než z okna.
Kašel, rýma, horečky... to jsou důvody proč asi trčím v domě a koukám se na to jak si zdravý děti staví sněhuláky, lyžují a z panelových domů berou své boby, lyže a lopaty. Já jenom trčím v pyžamu za pevným oknem. Ale není se čeho bát. Snad se stane zázrak. Aspoň si můžu popovídat s kamarády na Alík.cz. Aspoň mám spousta přátel se kterýmy můžu komunikovat přes internet.

2. Jak to všechno začalo
Začalo to v sobotu 26.12.2009 bolestí hlavy hned potom, co jsme přijely od jedné nevlastní sestry z Pardubic. Hlava mi třeštila a taky jsem pokašlával. Později jsem měl i rýmu a v pondělí na mě zasáhla první horečka. Bral jsem a beru na tu horečku IBALGIN. Na kašel sem bral DIDUSTAT a na nos SANORIN 0,5 %. Byl jsem několikrát u své doktorky MUDR. Brabcové. Koukal jsem se na TV a když mi bylo nejhůř, ležel jsem buď ve svém nebo v posteli svého otce. Na silvestra sem toho moc neoslavil, jenom sem vypil dětské šampaňský a jako obvykle sem šel spát, ale probudil jsem se o půlnoci a koukal jsem se na ty rachejtle z náměstí. Teprve ve středu 6.1.2010 sem byl zase u doktorky, protože už to vypadalo na zápal plic. Byly jsme tam dřív, než se dobře rozednělo. Poslala nás k dětské nemocnice. Tam mi udělaly skoro vše. Změřily srdeční tep, udělaly masáž střeva a další. Nechyběla ani odběr krve a rentgen. Neměl jsem zápal plic. Jenom v krvi jsem měl trochu víc bílých krvinek. Dali mi antibiotika a poslali domů. Doma jsem pokračoval v léčbě.

3. Jak to probíhá teď?
Píšu o dne 10.1.2010. Už je mi dobře, jenom mám hnisavou rýmu a někdy bolesti hlavy, ale horečky už se moc nevyskytovali. Už v domě začínám poskakovat radostí, ale ne úplnou. Pořád se koukám z okna na ty radovánky. Dokonce se mi pomalu stýská po škole. Někdy se kouknu na tu novou aktovku, co jsem dostal k vánocům. Taky i na tu, kterou sem nosil dříve.
Jsem nemocen po třetí ve školním roce 2009/10. Jsem taky trochu naštvaný. Už jsem si myslel, že už půjdu do školy v pondělí 11.1.2010. Vypadalo to slibně, ale místo toho půjdu zase k doktorovi na odběr krve apod. Takže půjdu do školy asi 18.1.2010. Uvidíme co bude dál.

4. Co dál?
Píšu o dni 11.1.2010. Stával jsem v 6:30 jak vstávám vždycky. Potom jsem se koukal z okna na tu parádu. A pak? Jsem se oblíkal a poprvé jsem mohl chodit v té hezké zimě, větší než v lednu 2009. Jeli jsme v autobuse. Projížděli jsme městem Chrudim a najížděli jsme na kopec. Koukal jsem se na celý město. Na zasněžené cesty, supermarket TESCO pokrytý bílou vrstvou, celé bílé kruhové objezdy. Jak jsme byly v nemocnici, čekali jsme. A hned jsme vlezly dovnitř. Hned mi odebrali krev a poslali do laboratoře. Než přišli výsledky, měl jsem snídani: hotdog a horký džus v bistru v nemocnici. Potom jsme čekali dále v čekárně. Čekali jsme asi tak 15 minut a vstoupili jsme dovnitř. Ano místo Bromhexinu beru nápoj s šumivou tabletou ACC. Ve čtvrtek budu moci chodit ven na procházky a v pondělí 18.1.2010 budu poprvé ve škole a sejdu se s učitelkou Urbancovou, kamarádem Jirkou a se všemi školníky, uklízečky a žáci. To bude asi vše z tohoto příběhu. Budu určitě rád, že už budu po 4 týdnech zdráv.
 

Klub talentů

11. ledna 2010 v 14:43 |  Mimo

Členové


Jméno: Jonáš Jirovský

Věk: 10

Talent: Spisovatel
















Na to abyste mohli být členové klubu talentu, stačí napsat údaje do komentíku.

Jméno a příjmení

Věk

Talent

Vzhled a oblečení

Můj domov je hotel (S. Weissová)

10. ledna 2010 v 19:37 |  Příběhy

Můj domov je hotel


1.kapitola
No jo…A je tu zase den s velkým D!! Zase se po desátý stěhovat a to mi věřte že je to už nuda balit a vybalovat a zase dokola. Víte jak je to nepříjemné když mi máma pořád říká že se stěhujeme!! Jinak jmenuji se Karolína ale více lidí
mi říkají Kerol nebo Lízátko ale asi se divíte proč lízátko,no to se dozvíte potom!! Ráda se maluji,zpívám,nakupuji a chodím ven se svou partou. Mimochodem nerada čtu a učím se,vůbec nechápu na co by jsem se já měla něco učit??!! Je mi přesně čtrnáct a půl a jsem blondýnka (ale to jste asi poznaly). Jsem jedináček a bydlím jenom s mamkou ale samozřejmě už měla asi třináct frajírků!! Ale vrátíme se k tomu stěhování. Normálně si jako každý čtvrtek lakuji nehty a najednou slyším rachot na naší chodbě v bytě. No není to máma a zase tahá ten její dvou tunoví kufr!! Tak teda jsem se šla kouknou co se to děje. Jen tak vykouknu a najednou máma ,, Kerol stěhujeme se" . No já říkám ,, a co se ti tu nelíbí,prosímtě nech toho a sedni k telce a koukej se" ale mamka mě neposlouchá,takže s tím dvou tunovým kufrem sjela po schodech a šla ven. A tak sem se koukla z okna a tam před našim domkem stojí fakt velký náklaďák. Takže jsem pochopila že si musím zase zabalit,měla jsem štěstí že jsem si ještě všechno nevybalovala. Narvala jsem ty hlavní věci do kufrů a krabic a tahala jsem je v žabkách po těch schodech. Docela mě teď bolí nohy ale co. Rychle jsem zaskočila do koupelny se upravit a potom jsem běžela ven. Ten jeden chlápek v oranžových montérkách na mě ukázal abych si naskočila, no já mu nevěřila ale když jsem vyděla vepředu mamku naskočila jsem si. Jsi říkám že se mi to dneska nevyplatilo jít poslední protože musím sedět kde jsou naše věci, je tu pěkná tma ale ten chlápek v oranžových montérkách mi otevřel takové malé okýnko ve předu,takže jsem aspoň nějaké to světlo měla. Mamka si tam pořád snima povídala a já asi tuším že to budou zase nějaký ty její kámarádíci. Mám štěstí že si dávám vždy do kapsy pilníček,takže jsem se do té doby co jedeme zabavila. Najednou docela prudce zabrzdíme a já se svalila na krabici s oblečením, no snad se nezmačkalo jinak si to sami vyžehlí.Mamka vystoupila,takže jsem si otevřela ty vrata a vyskočila. ,,ty vado to je něco" koukla jsem se na tu krásnou skleněnou budovu!! Ptala jsem se mamky co to je a ona mi řekla že to je náš nový domov. To je něco co?? Rychle jsem si v toho bagru vzala kufry a běžela do toho krásného hotelu. Opatrně otevřu dveře a vidím tu nádheru,samé křesla,fontánky,krásná podlaha a strašně velký prostor. Tady by se určitě nebál ani klaustrofobic. Viděla jsem mamku jak nastupuje do výtahu takže běžím za ní a jen tak tak sem to ztichla. Ten výtah je krásně skleněný a mluví. Mamka byla jako kdyby to tam znala jako své kozačky, jenom zmáčkla dvacáté první patro a jely jsme!! Ještě k nám nastoupily nějaký starý lidé a jeden chlápek co pořád koukal po mé mamce, takže to nebyla moc hezká projížďka. Nakonec jsem zjistila že bydlí taky ve stejném patře a mamka po něm taky koukala. No a dokonce i vedle nás a to už na 100% vím že máma nebude mít čas. Mamka mi řekla abych si vybalila a potom se můžu kouknout na samotný hotel. ,,já už běžím" sem odpověděla a běžím do toho našeho bytu a vybaluji si. No a představte si že se mi ty věci normálně vešly do skříně a dokonce tam zbylo i místo a nové oblečení.Tak jsem se převlíkla do něčeho na co každý udělá dojem. Hezky sem se namalovala,učesala,vzala jsi lízátko(je to moje nejoblíbenější sladkost),obula si krásné nové lodičky a vyrazila. Cvakla jsem do toho výtahu a čekala. Najednou z pokoje vedle nás vyšla taková parta kluků. Všichni žvýkali žvejku a typuji jahodovou.Já tam čekala a trochu sem si připadala trapně, docela jsem se styděla tam stát čekat a oni se pomalu přibližovali. Jen tak tak sem naskočila do výtahu a abych na ně zapůsobila poslala jsem jim pusu. Oni na mě koukaly jako kdyby spadly ze stromu ale snad to na ně zapůsobilo. Rychle jsem zmáčkla na přízemí a jela jsem. Ale měla jsem velkou smůlu. Ti kluci běžely dolů o poschodí míň (protože jsou tu i schody) a zmáčkly výtah aby tam zastavil. To víte jak jsem se červenala. Kluci se jen začali chechtat a nastoupily. Radši jsem ani nedutala,protože jsem si připadala fakt trapná. Jeden z kluků se na mě podíval a pošeptal něco tomu druhému,ten zase tomu dalšímu až si to pošeptaly všichni. Začali se všichni znovu smát a potom se trochu potichu začali hádat kdo to řekne. Já vůbec neměla tušení co se to děje takže jsem se opřela o roh výtahu a čekala až tam dojedeme. Myslela jsem si že tam nikdy nedojedeme, bylo to strašné tam stát a kluci se tam hádaly. Nakonec z nich jeden vyšel, vypadal jako velitel té klučičí party a řekl mi ,, hele ty pusinko,proč si nám poslala pusu??" já jsem nevěděla co říct ale nechtěla jsem vypadat jako nemluvně ,, no jsem tu nová takže jsem chtěla někoho provokovat" ale potom sem si pomyslela že tohle jsem asi neměla říct. Ti kluci se začaly zase smát ale ten co mi to říkal ne, divně na mě koukal a potom ukázal těm klukům aby přestaly a já měla husí kůži aby mi něco neudělaly. Ten velitel se najednou usmál a řekl ,, jsem Lukáš a tohle je Ruda, Adam, Tomáš a Mirek" Každý na mě zamával a já se jen usmála a řekla ,, jsem Karolína ale říkejte mi Kerol". Konečně jsme zastavili a já vyběhla po schodech rovnou zpátky do pokoje. Už byla noc takže jsem rovnou zalezla pod peřinu a spala.

2.kapitola
,, Kerol,vzbuď se,zlatíčko halo vstávat" kdyby vás takle někdo vzbudil,určitě by jste si připadali jako mikimaus ale já vím na 100% že mikimaus nejsem. No normálně jsem vstala a ptám se matky co je?? Mamka odpoví že je pátek ale prý musím do nový školy!! Já na ní koukám jako ti kluci z toho výtahu, protože se my fakt do školy nechce po takovýmhle strašným dnu. Mamka mi řekla že prý musím a že to zařídila už na dnešek.Takže běžím do koupelny a učešu se,převlíknu potom se nasnídám a vyčistím zuby!! Vezmu si něco trendovnýho aby každý věděl jaká jsem hezká. A abych nezapomněla vezmu si lízátko aby každý věděl že jsem i tvrdá holka. Mamka ještě snídá,takže se asi pudu vydat dolů. Řekla jsem jí že na ní čekám u recepce a tak jsem se vydala. Zase klapu, protože mé nové lodičky nesmí chybět. Tentokrát jsem se vydala po schodech aby mě zase to neštěstí nepotkalo. Sednu si k recepci a čekám a k mému neštěstí vidím tu partu Lukáš a spol. No samozřejmě že si mně všimly a šly za mnou ,, čus Kerol, hele na ten včerejšek můžeme zapomenout a můžeme bít normál parta ne!! Asi taky budeš chodit do 8.C jako my" já jen zakývala hlavou že to beru. Vidím mamku tak kní radši běžím. Trochu se odreaguji a nastupuji jako hezká,drsná holka s vážní pro módu. Když dojíždíme ke škole, radši se upravím,vezmu si tašku a klapu po podpatcích,zastavím se a čekám. Potom rychle běžím do třídy. Sednu si do lavice a čekám na hodinu, pořád cucám to jahodové lízátko. Další lidičky ze třídy chodí a koukají na mně (asi jak jsem hezká) a hlavně kluci. Avšak jeden kluk asi nějaký grázlík mi vzal lízátko a běhal s ním po celí třídě. To víte že jsem byla naštvaná takže jsem na něj řvala aby mi ho zpátky dal. On ho ale hodil nějakému klukovy a on to nechytil. Letělo mi to přímo na mé vlasy. Celá třída se mi smála kromě jedné holky a Lukáše a spol. Ta holka mě najednou vzala za ruku a běžela se mnou do holčičích umýváren. No to víte že jsem se lekla kdo to je a co mi chce. Už jsem chtěla řvát ale ona mi řekla ,, ticho,neboj já ti pomůžu" a vzala to lízátko za tyčku a opatrně mi to lízátko vytrhla. Potom mi dala hlavu do umyvadla a já jsem si jí umyla. Dostala jsem i od ní ručník a fén. Tak jsem neváhala a vyfenovala jsem si vlasy. Ona potom řekla ,, mě to taky udělaly,protože jsem byla dost dobrá a drsná holka. Kvůli nim už nejsem. Jsem Denisa ale říkej mi Denny a ty??". Já jsem samozřejmě slušná a tak jsem řekla ,, no díky teda a jsem Karolína ale říkej mi Kerol"ona ale řekla že mi bude říkat lízátko. Já nemám na vybranou a to vím, protože takový trapas se mi ještě nestal a to když jsem ještě poprvé ve třídě no katastrofa. Rychle jsem běžela do třídy ,, čau lidi takže jmenuji se Karolína ale říkejte mi Kerol či Lízátko" a na každého jsem se usmála. Ale asi jsem chybovala, protože každý na mě koukal jako kdybych byla ufon a to vám řeknu že to moc příjemné není!! Tak jsem si raději sedla. Když skončila škola Lukáš a spol. za mnou přišly a společně jsme šli domů (no spíše do hotelu). Adam pořád něco mlel že je ten kluk divný a takové blbosti. Ale já to chápu, taky by jsem to říkala kdyby tohle někdo udělal Denny nebo klukům. ,, už se blížíme k hotelu ale mi tam nejdeme že jo kluci. Chodíme k Hadu to je jeden kluk na sprejování tak čau" a odešli. No jo a já zase mizím do našeho bytečku. Rychle jsem si upravila vlasy a šla dolů do jídelny pro rohlík. Mamka tam seděla s tím chlápkem a povídala si. Ale já nejsem hodná holka, takže jsem si šla sednout k ním ,, nazdárek mamko a dobrý den pane kravato" jsem normálně řekla. Mamce se asi nelíbilo protože řekla ,, Kerol Tesinová běž do svého pokoje tam jsem ti dala tu pizzu" a docela se mračila. Ten kravaťák se jen udiveně koukal jak se s mamkou hádáme ale potom dodal ,, No já jsem Kevin a mám syna Radka, měl by přít každou chvíli posaď se" a to víte že jsem si sedla. Čekaly jsme tam celí tři hodiny a už bylo deset hodin. Já byla strašně unavená, takže jsem jim laskavě řekla že na něj nebudu čekat a že pudu spát. Jenomže ten kluk neboli Radek přišel. No nebyl to ten kluk jak mi hodil to lízátko na hlavu!! Že já musím mít takovou smůlu. Rychle jsem běžela do pokoje a vlezla jsem si do postele, pustila jsem si televizi a dělala jsem že se mi to jen zdál ale nakonec jsem jenom usla.


3.kapitola
Konečně tu je sobota. Ta klidná, hezká sobota. Mamka samozřejmě zase někde courá a já můžu mít svou sobotu v klidu sama. ,,začnu že půjdu do naší kuchyně a tam jsi udělám omeletku" a jdu. Byla moc dobrá a udělala jsem si jí sama. Najednou ale někdo zaklepá a … je to mamka,Kevin a za nimi se loudá ten lotr Radek.,, Kerol,zlato běžte s Radkem do pokoje a povídejte já a Kevin si musíme promluvit!! Já zase ten můj škleb a jdu do pokoje. ,,sedni a nemel" jsem mu řekla a začala jsem si lakovat nehty,protože ve čtvrtek jsem to nestihla. Ptám se jen tak abych byla ne moc hnusná ,, růžovej,černej,zlatej,bílej nebo fialovej??" . Radek má vykulené oči a ani nedutá,takže jsem si vzala růžovej, aby se mi hodil k očním stínům. Radek se ale zpamatoval a řekl že prý bílej ale já nato že špatně,protože bílá se mi nehodí ke kozačkám a samozřejmě k lí… a dál už jsem ani nedutala a začala se červenat. Radek si jen dal nohy na mojí postel a vzal jsi citrónovou žvejku. A vy určitě víte že nejsem hodná,takže jsem mu dala pohlavek,vzala mu ty žvejky z kapsy,rožvejkala jsem je a vyplivla na jeho hlavu aby si také poradil!! Rychle jsem běžela k vedlejším dveřím, zaklepala jsem na Lukáše a Rudu a běžela k nim. No a Radek viděl ven a šel do svého pokoje (jako vedle do bytu). Ruda se hned začal ptát co je a já na to ,, no víš jak je ten kluk co my hodil to lízátko… tak to byl on Radek,musela jsem mu to oplatit aby věděl jaké to je" a usmála jsem se!! Ruda tak zvláštně koukal a potom řekl ,, víš že když se rozčiluješ tak ti to sluší" a usmál se úplně stejně jako já. Mě to ale připadalo docela divné, možná se mu líbím a možná že se do mě už i zamiloval. Je to docela námaha takle přemýšlet. Lukáš mě ale přerušil a mě se to nějak vypařilo z hlavy. Řekla jsem klukům že asi pudu zase do pokoje a Ruda mi ani neřekl ahoj jen byl v koutě u počítače a přemýšlel. Raději jsem se vypařila do svého pokoje a najednou jsem málem ondlela. V mém pokoji seděl Radek měl hřeben na kterém byla ta žvýkačka. Já jsem se jen chichotala že si stím neumí poradit ale najednou říká ,, já jsi nás nemůžu představit bít sourozenci a ty snad jo??" . Já jsem ho moc nechápala co říká ale řekla jsem mu ,,hele já tě neslyšela cos říkal ale už je to jedno. Že já musím mít takovou smůlu. Ale Radku hele viděl jsi toho…". Nakonec jsme si povídali, protože Radek je docela dobrý v holčičím kecáním ale až bohužel Kevin řekl že už musí jet na tu schůzi a Radek na hodinu Kigboxu, takže jsem byla fakt naštvaná. Zamávala jsem jim a potom jsem se zavřela v pokoji. Dokončovala jsem si lakování nehtů abych to měla tip ťop a pustila jsem si svůj večerní seriál přátelé. Mamka byla asi veselá že chodí s Kevinem takovým kravaťákem, takže jsem měla dost dobré svědomý. Koukla jsem se na hodinky a potom do zrcadla a tak jsem si hupla do postele a spala.


4.kapitola
Jako každou neděli jsem se musela kouknout na notebook, jestli už se mi někdo neozval na mé krásné fotky co jsem posílala na jednu webovou stránku. Takže vám je jasný že je dneska neděla a já se tam teď dívám.,,no vida už se na to kouklo padesát lidiček a plus tři celebrity!!" . Zase nic nemám takže jsi radši vezmu tu pizzu k obědu. Mamka přišla domů a já se jí ptám kde byla, ona mi jen odpověděla že jsi šla hledat práci!! A já ,Aaaa" a mamka mi dala papír kde bylo napsáno Novinářka v časopise Stylesmollo. No to víte že jsem byla veselá, protože tenhle časopis sbírám a kupuji si ho pořád. Crrrrrrrrrrrr a zase někdo zvoní, takže já jsem otevřela a je to Lukáš. Dneska bez party mě žene k nim do bytu a ukážemi na jejich počítači nové číslo Stylesmollo. Lidi já jsem byla na hlavní stránce jako ,,divoká kočka z internetu". Já jsem strašně obejmula Lukáše ,protože on to našel a já to tam nenašla. Prostě to byl můj nejlepší okamžik s Lukášem a pardon i s Rudou (ten to našel náhodou). Lukáš se jen vesele usmál a šel dolů pro špagety!! ,,nechceš taky Lízátko" a já řekla že jo, že jsem ráda dám. Tak jsem si sedla na postel u kluků a čekala. Chvíli jsem si povídala s Rudou jak to našel a takové věci ale po pár minutách jsme nevěděli co mluvit. Konečně Lukáš přišel s vrchovatým talířem špaget a položil to na stůl jde se jí. Já jsem byla jako první takže jsem si mohla dát hodně a poslední byl Ruda takže na něj nesbilo moc. Mě ho bylo líto tak jsem mu dala trochu od sebe a on se na mě usmál. A zase nevím co chtěl tím úsměvem říct. Lukáš už to celí dojet, potom já a nakonec Ruda!! Já jsem jim to vzala a uklidila!! Ruda měl nápad že by jsme mohli jít do bazénu co tady v hotelu je. Já jsem jen zírala, protože jsem tohle fakt nevěděla.Lukáš se běžel převléct do plavek a zavolal partu. Ty okamžitě přiběhli v plavkách a Ruda jsi svlékl jen tričko. Já jsem jim řekla aby počkaly a běžela jsem do svého pokoje. Oblíkla jsem si ty moje růžové plavky a plus sukničku. Zavolala jsem i Denny aby taky přišla. Denny přiběhla jak nejvíce to šlo a tak jsme šly všichni. Potkali jsme i Radka jak jde také plavat, takže už nás bylo sedm.Když jsme k tomu nádhernému bazénu přišly vůbec jsem nemohla mluvit, byla to taková nádhera že tohle jsem nikdy neviděla. Lukáš a spol. skočili do bazénu a blbly. Já jsem si chtěla vychutnat to slunce a tu krásu, takže jsme se s Radkem opalovali. A Denny ta rychle běžela k vířivce a hezky jsi tam relaxovala. Měla jsem tentokrát štěstí že tam nikdo jiný nebyl. Radek se jen tak koukl na hodinky a řekl ,, lidi já už budu muset, táta chce někam jet asi na výlet a Kerol ty pojď asi taky". Já neměla na výběr a vůbec se mi nechce s takového místa. Takže jsem na každého zamávala a běžela za Radkem k jeho tátovy!! Mamka už tam seděla moc hezky vystrojená. Já jsem se jen usmála a upalovala do pokoje se převléct do sukně,trička a mikiny. Učesala jsem se,namalovala a trochu jsem si vzala ještě malé kousek nedojedené pizzy. Mamka už na mě volala takže jsem doběhla k Radkovy,Kevinovy a mamce. Kevin zavolal limuzínu a jeli jsme do muzeum. Sice jsem si myslela že to bude něco dobrého ale tohle není nic moc!! Mamku to zajímalo takže se na to vždycky pozorně koukala. Radek se stejně nudil jako já takže jsme se opírali o sebe!! Kevin jen koukal na mou mamku jak to žere a teď asi vím že jsme sem šli jen kuli mamce (no jo chlapi).


Autor: Sandra Weissová

Skladba: (neznámá)

Datum: 10.1.2010 19:37
 


Moje onemocnění (J. Jirovský)

10. ledna 2010 v 9:59 |  Příběhy

Moje onemocnění



1. Úvod
Každý může být nemocen, zraněn a ještě jinak... ale mě se to nějak ta nemoc prodlužuje, nějak se mi drží, a už se mi stýská po škole. Koukám se z okna na tu hezkou bílou parádu, něco jako zimní radovánky. Jenomže zatím nikde jinde než z okna.
Kašel, rýma, horečky... to jsou důvody proč asi trčím v domě a koukám se na to jak si zdravý děti staví sněhuláky, lyžují a z panelových domů berou své boby, lyže a lopaty. Já jenom trčím v pyžamu za pevným oknem. Ale není se čeho bát. Snad se stane zázrak. Aspoň si můžu popovídat s kamarády na Alík.cz. Aspoň mám spousta přátel se kterýmy můžu komunikovat přes internet.

2. Jak to všechno začalo
Začalo to v sobotu 26.12.2009 bolestí hlavy hned potom, co jsme přijely od jedné nevlastní sestry z Pardubic. Hlava mi třeštila a taky jsem pokašlával. Později jsem měl i rýmu a v pondělí na mě zasáhla první horečka. Bral jsem a beru na tu horečku IBALGIN. Na kašel sem bral DIDUSTAT a na nos SANORIN 0,5 %. Byl jsem několikrát u své doktorky MUDR. Brabcové. Koukal jsem se na TV a když mi bylo nejhůř, ležel jsem buď ve svém nebo v posteli svého otce. Na silvestra sem toho moc neoslavil, jenom sem vypil dětské šampaňský a jako obvykle sem šel spát, ale probudil jsem se o půlnoci a koukal jsem se na ty rachejtle z náměstí. Teprve ve středu 6.1.2010 sem byl zase u doktorky, protože už to vypadalo na zápal plic. Byly jsme tam dřív, než se dobře rozednělo. Poslala nás k dětské nemocnice. Tam mi udělaly skoro vše. Změřily srdeční tep, udělaly masáž střeva a další. Nechyběla ani odběr krve a rentgen. Neměl jsem zápal plic. Jenom v krvi jsem měl trochu víc bílých krvinek. Dali mi antibiotika a poslali domů. Doma jsem pokračoval v léčbě.

3. Jak to probíhá teď?
Píšu o dne 10.1.2010. Už je mi dobře, jenom mám hnisavou rýmu a někdy bolesti hlavy, ale horečky už se moc nevyskytovali. Už v domě začínám poskakovat radostí, ale ne úplnou. Pořád se koukám z okna na ty radovánky. Dokonce se mi pomalu stýská po škole. Někdy se kouknu na tu novou aktovku, co jsem dostal k vánocům. Taky i na tu, kterou sem nosil dříve.
Jsem nemocen po třetí ve školním roce 2009/10. Jsem taky trochu naštvaný. Už jsem si myslel, že už půjdu do školy v pondělí 11.1.2010. Vypadalo to slibně, ale místo toho půjdu zase k doktorovi na odběr krve apod. Takže půjdu do školy asi 18.1.2010. Uvidíme co bude dál.

4. Co dál?
Píšu o dni 11.1.2010. Stával jsem v 6:30 jak vstávám vždycky. Potom jsem se koukal z okna na tu parádu. A pak? Jsem se oblíkal a poprvé jsem mohl chodit v té hezké zimě, větší než v lednu 2009. Jeli jsme v autobuse. Projížděli jsme městem Chrudim a najížděli jsme na kopec. Koukal jsem se na celý město. Na zasněžené cesty, supermarket TESCO pokrytý bílou vrstvou, celé bílé kruhové objezdy. Jak jsme byly v nemocnici, čekali jsme. A hned jsme vlezly dovnitř. Hned mi odebrali krev a poslali do laboratoře. Než přišli výsledky, měl jsem snídani: hotdog a horký džus v bistru v nemocnici. Potom jsme čekali dále v čekárně. Čekali jsme asi tak 15 minut a vstoupili jsme dovnitř. Ano místo Bromhexinu beru nápoj s šumivou tabletou ACC. Ve čtvrtek budu moci chodit ven na procházky a v pondělí 18.1.2010 budu poprvé ve škole a sejdu se s učitelkou Urbancovou, kamarádem Jirkou a se všemi školníky, uklízečky a žáci. To bude asi vše z tohoto příběhu. Budu určitě rád, že už budu po 4 týdnech zdráv.


Autor: Jonáš Jirovský
Skladba: Moje skutečné příběhy
Datum: 10.1.2010 9:58 (4. kapitola: 11.1.2010 11:35)

Tesska Yulková

9. ledna 2010 v 20:54 |  Spisovatelé

Jméno: Tesska Yulková

Věk: 9

NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍBĚH: O mě jak žiju život s míma kámošema.

Kontakty


Kam dál